michal klodner

Jinak nez obvykle kdy pisu o akcich co uz byly ted tu mam pozvanku na predstaveni TNF v listopadu, jako prvni jsou Fantommysteria v hale CKD v Karline s koncertem skladatele postindustrialni vazne hudby Vladimira Hirsche, pak solovy Dybbuk Iry a Prvotni priznaky ztraty jmena.

Minulý týden mě zaujaly dvě věci, které spojuje jeden ateliér ve Studiu. V úterý odpoledne mě odchytila paní na chodbě, že nemám být pořád zalezlý a ať přijdu do ateliéru dolů že pan Veselý slaví padesátiny a že je tam raut.

A panu Veselému nebylo 50 let, ale 76. A slavil 50 let v zaměstnání ve Studiu FAMU. Takže sem se octl se sklenkou šampaňského ve společnosti, kde nechyběl ředitel studia, bývalý a současný děkan FAMU a další. Začal sem přítomným vykládat, že já zrovna tento den slavím ve Studiu rok a že sem tam poslední den. No, neprošlo mi to.

Pan Veselý vyprávěl zajímavé věci, jak třeba s Jaromilem Jirešem ukryli kameru v kufru a JJ s ní chodil a natáčel lidi na Hlavním nádraží a vznikl z toho krásný film a jak začínal a tehdejší děkan mu sokolským heslem "ni čest ni slávu" dodal chuť do práce kamerového technika. Řekl bych že filmových pokladů bude v archivu fAMU více.

Druhý úkaz v tomto prostoru sem spatřil v pátek a to byl fakt úkaz. Řešil sem že mi nejde elektrika (mimochodem prý světelná technika zde dokáže příkonem vyhodit hlavní jistič Studia z ulice, a pak holt nejedou streamy) a uviděl sem tam zvlaštni instalaci s plexisklovými stojany a známou postavu Honzy Sheby a hned bylo jasne že tam něco chystá s CIANTem.

Byl tam sam, akce měla začít později, tak byl čas a dozvěděl sem se plno zajímavostí. Na plexisklových stojánkách jsou senzory magnetického záznamu pohybu - velmi přesné, ale s malým dosahem. Proto jsou stojánky na scéně poměrně hustě a mají takové provedení, že jsou součástí scénografie. Barevné diody je rozsvěcují třeba podle toho, kde je zrovna zaznamenán pohyb. Tanečníci mají na sobě vysílače a ovládají třeba postavu v 3D virtuální scéně, která se promítá na 3D plátno s polarizovanou projekcí ze 2 projektorů, přičemž plátno uchovává polarizaci. Postavu může ovládat jeden nebo dva tanečníci, nebo i víc tanečníků každý s jedním čidlem nejakého mnohonohého robota apod. Součástí scény je pak další projekce a barevný laser, který vytváří světelné prostory, dokresluje do projekce cosi podle analýzy obrazu, prostě různé legrace. A k čemu to? Evropský projekt Dance Across Europe, něco jako dvouletý workshop pro tanečníky a tanečnice z Evropy ale i Japonska kteří si s těmito prostředky zkouší pracovat. Jak se konkrétní představení jmenuje sem už asi zapomněl. Paráda. A myslím že prostor k tomu sedl krásně, původně to snad mělo být v U1 (!) na FAMU.

V Tartu sem se seznámil také s Pille Runnel, organizátorkou festivalu dokumentárních filmů zaměřených na antropologii, tedy zkoumání různých kultur díky filmu.

Slíbil sem, že jim pošlu dokumenty o slovenských Romech co vznikly na Famu. Také chystají online festival, zajímavé souvislosti s MFDF Jihlava.

A moře v Tallinnu.

The beauty lies in the eyes of the one who is looking...

A ještě co se odehrálo na žižkově před Telefonicou pod širým nebem v noci 21. 9. 2008. Nádherné a geniální představení Teatru Novogo Fronta, premiéra Doppelganger, po Zwischenmensch druhá část trilogie symbolického hermetického theatrkabinetu. Světla, ohně, exprese, mystika... jakkoli bez alkoholu a drog dostal sem se do jiného stavu vědomí, který pominul až když mi došla páska v kameře. Pak už sem mohl jen fotit na paměťovou kartu, než i ta došla. Tak aspoň je tu fotka, video přidáme na DVD k prvnímu dílu. Jakkoli vnímám hudební scénu jako v krizi, tak tohle je aspoň na čem se dá ulítnout do jiných končin.

Rada Baltských audiovizuálních archivů uspořádala svou každoroční konferenci zvanou též "Riga seminar" už popáté, tentokrát v Estonském městě jménem Tartu. Tartu je univerzitní městečko s mnoha kulturními institucemi a jednou z nejstarších univerzit v Evropě. To je vidět i v ulicích a barech plných studentů a studentek. První večer sem koukal jaká je převaha dívek ve vydesignovaných podnicích a jak jejich partičky srkají jeden barevný longdrink za druhým a pak zaplatí kartou.

Téma konference je velice zajímavé - audiovizuální archivy v éře nových médií a jejich evoluce. "This year the conference takes a look at the rapidly developing media and the changes it has brought to the audiovisual archives. The new media has turned our world from textual to audiovisual one. In order to ensure their continuous existence audiovisual archives have to change, accept new roles and acquire new skills. Changes have affected the social values, but have they also changed the value systems in the archives?"

Jednotlivé příspěvky jsou uvedené na webu BAAC, kde za nějaký čas budou i v plné textové podobě. Přednášející vesměs z pobaltských zemí - Estonska, Lotyšska, Litvy, Finska, Norska a vyjímka snad Kanada. Zajímavá byla i přítomnost velvyslanců na začátku, protože ambasády konferenci spolufinancovaly. Ačkoli sem jako čech působil trochu exoticky, zapadl sem mezi lidi a do nejrůznějších hovorů hned, protoze to celé působilo jaksi otevřeně, nikdo si na nic nehrál, nesnažil se ze sebe dělat někoho důležitého a nedostupného, příjemná atmosféra. I prezident BAAC byl mladík vizáže studenta, poněkud zváštní že mezi distinguovanými členy s bílým vousem zastával tuto roli on. Je na fotce vlevo v hovoru s panem černým a panem bílým.

Pojďme na exkurzi po Estonském literárním muzeu, kde se konference odehrávala. Toto muzeum má depozitáře s audio a video nahrávkami, sbírky fotografické a ovšemže fondy knih, časopisů a novin.

Muzeum sídlí v historické budově nebo spíš komplexu později různě při a pře-stavovaném, ale původní prostory jsou velmi nádherné, s kachlovými kamny a výzdobou stěn a stropů. Výše je místnost s katalogem, před kterým figuruje slečna z Estonského historického muzea. O budově se vypráví, že dcera dřívějšího majitele se zamilovala do chlapce a tatínek atd. atd. a chlapec musel do války a už se nevrátil a dívka se pak v tom domě oběsila. Některým badatelům v archivech se pak prý v chodbách zjevuje jako přízrak.

Jako konference zaměřená vyloženě na archivy to bylo inspirativní prostředí, z kterého mám plno zajímavých myšlenek, budu muset už napsat nějaký text o těch on-line digitalizovaných a otevřených "Living archives".

A za rok ve Vilniusu.

Tak sem se dostal do Akropole na Bondage Fairies, nebyl sem si jisty, ze popina pro decka je presne koncert na jaky chci jit, ale z nejakeho duvodu me tam pozvala expritelkyne a potkal sem tam par znamych takze proc ne. BF je legrace na pousteni z mobilu - prvni fotka, moje dcerka, ktere se to libi :) a me taky.

Proc sem o tom pisu je neuveritelne provedeni koncertu. po predkapele ktera se nedala poslouchat se na podiu objevila plachta s lebkou a dva typci v helmach s blikajicimi diodami a kupodivu kytarami. A zacli hrat pisnicky z CDcka. Bici po predkapele tam staly, ale nikdo na ne nehral, salem znel britpopove krehce nalomeny lead vocal, ale zadny zpevak na mikrofonu nevisel. Jen dve obludy s kytarama, ktere sice hraly, ale vsem bylo jasne ze mikrofony v helmach jsou jen na par hlasek mezi skladbami: "Kolik z vas uz melo penis v puse?" precetla s problemy jedna z oblud z papiru. Trapne ticho, prihlasili se dva lidi. Ha nepovedeny vtip. Zacal sem se ohromne bavit absurditou cele situace. Tomu se nedalo nic nez smat. Obrazek druhy.

Uz v cervnu sem byl v Akropoli svedkem multimedialni show Carre project, kde mela byt na kostku z platen promitana na kazdou stenu jina live projekce a v reale bezelo na vsech jedno a to same z DVDcka! A k tomu hrali dva typci z gramcu. Ted teda Bondage Fairies bez bicich, klaves, zpevu, vsechno z CDcka, k tomu jen jako doplnek dve ikony s kytarama. Ale dobrej sal, kde se da poskakovat, bar, lidi, proste trochu lepsi obyvak nez ten s kvalitnim domacim kinem. Tam nemate pocit ze kapela je skutecne pritomna. Tady ano, ale zase - zadny strach, vsechno je pod kontrolou, zadnych nezvladnutych elementu neni treba se bat, pred skutecnym "live" jste dobre chraneni, nic co by vybocovalo z virtualni reality vaseho schematickeho zivota poplatneho tem spravnym trendum v tom spravnem obyvaku s domacim kinem vas nemuze zasahnout.

Ale zase cest kapele, ja si nestezuju, co v dnesni dobe koneckoncu delat, dyt treba si hudbu smichaji ze soundbanky ve Fruity Loops nebo Cubase doma dva sympaticky typci, jako vsichni, a co pak maj delat kdyz je koncert? Dyt treba nikdy zpevaka nebo bubenika nemeli a delaj co se da. Ja to beru. Potesilo me ale, ze na Bruno Ferrari, na rozdil od Bondage Fairies (BF na rozdil od BF) bylo v Akraci plno. Take kapela, ktera byla obcas narcena ze hraje z playbacku. Ze zacatku sem tam s notebookem na projekci na nezapojenych klavesach delal falesnyho klavesaka, hodne aranzu jelo z harddisku nikdy sme ale nehrali bez zpevu nebo bicich.

A abych se prenesl od popu k dalsim trendum v zive hudbe. Uvazoval sem jit na Byrona Westbrooka v IIM. Podle vseho takova moderni vazna hudba, reagujici na Phila Niblocka apod. Vzpomnel sem si ale na Carpets Curtains. IIM je totiz akusticka katastrofa. Hudebni predstaveni tu muze delat jen namesicnik nebo posetilec, kazdopadne ale bez hudebniho sluchu. CC hrali, hrali, ale nic, nefungovalo to. Hudba ktera ma cloveku zpusobit hluboky prozitek, je jen zvuk. Dohrali a s omluvnymi usmevy se klaneli pri potlesku z povinnosti a asi byli dost radi ze to maji za sebou. Jak se asi citi hudebnici, kterym v hudbe o neco jde a umi to vyjadrit, kdyz je nekdo pozve do daleke Prahy, vypada to ze poradatel hudbe rozumi a proto chce aby zahrali a pak se ocitnou v mastali IIM kde neni zvukar a vsichni se tvari ze je vsechno v poradku a jak jsou uneseni a zvuk je placaty jako vsudypritomne pocitace znacky Mac. Ovsem opet je tu ta vyhoda ze se nemusite bat, ze byste se setkali s necim, co zmeni vas zivot, treba jak nekdo nahy mlati do hromady srotu a rve u toho. No, k cemu je teda IIM? Meli tam studenti pracovat na svych projektech, k tomu je to dobre a na zkouseni zvuk vyhovuje. IIM bych neprirovnal k obyvaku, je to spis extenze vasi predsine, kde prochazite, obcas si neco odlozite a zase to odnesete a maximalne si tam pustite radio, kdyz si opravujete kolo. Takova pekna studenstska akce byl posledni den otevrenych dveri. Treti fotka - je to projekt, kde skakajici plechove zviratka na klicek byly snimane a jejich trajektorie zobrazovane na platne vedle. Ano, nic vic. Byly tam lepsi veci nez tato slabomyslnost, omlouvam se, ale nic jineho sem nevyfotil, snad jindy zase na nejake bezva akci.

Tak už nějakou dobu dělám archiv se studentskými filmy FAMU. V dubnu a květnu jsem všechny filmy z loňského FAMUfestu natáhl v plné kvalitě na diskové pole, kde budou uchovány pro příští generace :) he a teď dodělávám enkódování do streamů a obrázky k celé dávce. Rovnou můžu říct že spousta organizačních a právních věcí není pořešená tak nejsou úplně online. Dají se pouštět jen po přihlášení školním loginem ve vnitřní síti AMU, takže kdo máte to štěstí... BTW studenti si v on-line archivu mohou editovat své autorské profily a doplňovat údaje o filmech.

Je to docela zajímavý soubor svou šíří záběru, čím se lidi zabývají a co natáčí, jsou tam špičkové věci i trochu chabé záležitosti. Podle mě ty nejlepších jsou třeba maďarský celovečerní film Moje jediné (kamera Gyorgy László) se skvělou Orsi Tóth, kterou jsem viděl už ve Šťastných dnech a má tu podobnou roli, má to dynamiku a skvělou hudbu... Víc jak hodinu trvají i animovaní Chcípáci od Buchet a loutek, taky qalitní počin a další neuvěřitelně krásná animace je Evino ovoce Ishidy Kaoru a mystická Naus Romana Štětiny. Je tam spousta filmů o lidských vztazích a partnerských problémech, u kterých sem si říkal, že co člověk prožívá často není osobní potíž ale úplně stejně to mají i jiní, že to jsou generační nebo společenská témata. Z nich je pěkný třeba Viktor a Annna dnes zůstali doma (Peter Pikna), nebo Domácí násilí ve filmovém ateliéru (Radovan Síbrt). Profesionálně zmáknuté jsou taky Skryto (Stefan Valdobrev) nebo Cargo (kamera Martin Preiss, střih Lenka Hojková). Dotyk něčeho blízkého a známého jsem měl u 7 divů Bratislavy Saši Gojdičové. Z dokumentů je výborné emotivní víc než hodinové dílo Rula, Ticho, Čumba... prostě hrdinové demonstrací Heleny Všetečkové, bezprostřední pohled na život má O topanki Rozálie Kohoutové a vědecké zaměření Hormonální akvárium Terezy Tary.

Je toho moc. Pro představu obrázek se snímky (z každého filmu jeden řádek) je asi třetina filmů tohoto FAMUfestu.

ACOUSTIC PHENOMENAE na parukářce v Praze. Vyjímečně vynechám české performery Seismic Wave Factory a Kotel #26 a dam jen fotky magického perkusionisty z Ameriky žijícího v Londýně Z'EVa.

Pote co sem pred tydnem na konvergenci rozchodil po nejakych updatech delsi dobu rozhozeny cronjob spoustejici urcite automaticke procesy, ozval se Milos Vojtechovsky (CZ) ze mu chodi z konvergence stovky mailu o updatech, ktere nestaci mazat. Blizsi podrobnosti nesdelil, tak muzu jen spekulovat, ze ma zapnute hodne notifikaci bunek, ktere se mu zpetne za tu dobu poslaly.

>prilo mi 20 000 oznameni od robota
Ja si rikal proc to 3x spadlo kvuli limitu pameti PHP. No i takhle muze vypadat bleeding edge net-artu :-) A o5 s tim nemam nic spolecnyho. Kdo MV zapnul ty notifikace? Mozna orX?

hmm, zajimava kniha
Edited by Paul D. Miller aka Dj Spooky that Subliminal Kid
Foreword by Cory Doctorow
Introduction by Steve Reich

Bulva Fabula archetype edition a Instalace Obsessions - vizuálně-textová hra v níž jsou naše siluety-stíny průvodci ke skrytým myšlenkám, hlubším vrstvám emocí, které se prolínají v náhodných i osudových souvislostech. Processing, videosmycky, text. Ani nevim, proč sem to dělal, bolelo mě celý tělo druhý den, jak sem se natahoval při umísťování projektoru několik hodin. Trocha magie se zrcadlem, zlaté třpytky a silueta začala vystupovat z mlhy a těžko rozpoznatelný text - tak už to u podvědomých věcí bývá - se začal odrážet na podlaze a lidech okolo, kdo stát blízko... A processing padal a lidi chodili nahoru a dolu a míjeli obraz a LD byla přítomná jen svým stínem, co schod to jiný úhel pohledu, vzniklo to náhodou samo to nějak zapadlo všechno do sebe co já s tim mám vlastně společnýho.

Cituji z článku na serveru Lupa: Lokalizace je dnes ve fázi prvního draftu, t.j kroku III podle číslování CCi. První draft byl vytvořen studentem právnické fakulty Petrem Jansou pod záštitou Iuridicum Remedium a byl připomínkován vedoucím jeho diplomové práce. Nyní čeká na připomínkování od zástupců pracovní skupiny a dalších přizvaných expertů (především z řad znalců autorského zákona). Pokud má někdo čas a chuť se připomínkování prvního draftu zúčastnit, ať kontaktuje Iuridicum Remedium. Připomínky budou prodiskutovány na semináři dne 31. 7. na půdě Národní knihovny,

Samotné předložení textu licence k druhému veřejnému připomínkování po dobu jednoho měsíce je jednou z podmínek zadaných pro jednotlivé lokalizace přímo společností Creative Commons International. Toto připomínkování bude probíhat online a potrvá přibližně jeden měsíc. Začít by mělo počátkem letošního srpna a jednotlivé připomínky bude možné zasílat pomocí webového formuláře na stránkách české lokalizační iniciativy, e-mailem, popřípadě i telefonicky.

Konference většinou probíhala v 3 - 4 paralelních blocích, témat na výběr bylo dost a znatelné bylo i české zastoupení. Zajímavé byly příspěvky o digitální distribuci filmu a blok/workshop on-line archivů. Ten zahájil Rick Prelinger z archive.org velmi zahuštěným úvodem o tom, k čemu jsou archivy, pojmenoval aspekty společenské i právní a celé téma projel takovou rychlostí, že sem nestíhal zajímavosti si zapsat, naštěstí existují moderní technologie záznamu zvuku, tak se k tomu snad vrátím. Pak prezentace evropské sítě televizních archivů VideoActive, odkaz sem uz daval dříve, Maďarský NAVA, národní audiovizuální archiv - nahrává realtime TV stanice, archivuje pořady a má portál pro přístup, z kterého může TV stanicím odvádět poplatky, kromě toho je přístupný na privátní síti asi 600 NAVA points ve školách galeriích, knihovnách apod. (druhý obrázek). Člověk nechápe jam může být v čechách s NFA situace tak katastrofální!

Na třetí fotce sedí vlevo Rick Prelinger na zemi, vpravo pak Ivan Klimeš si chystá svou vtipnou keynote.

Poslední příspěvek, po kterém jsem už nebyl schopen ničeho dalšího než vyhledat trochu stínu a zakouřit si marihuanovou cigaretu, byl o švédské pornografii 70. let, kterou slečna přednášející propojila s feministickým hnutím tehdejší doby a obvzláště zdůrazňovala význam klitoriálních orgasmů v ženském sexuálním sebeuvědomění. Aj ta filmová věda!

From June 19 to June 22 the NECS Budapest conference took place. More than 200 scholars from all over the world convened in the Hungarian capital for a stimulating and productive meeting. See Rick Prelinger's photos of the conference at
www.flickr.com/photos/footage/sets/72157605735933376/

NECS je European Network for Cinema and Media Studies, my jsme tam jeli kvůli archivům a pár rozhodně zajímavých příspěvků na tohle téma zaznělo. Blíže v dalším postu.