michal klodner

Pjekně barevné, připomíná mi to barvičky na MySpace Texy. Barevný maximalismus.

Tak, hotový leták s návody jak zacházet s webikem dnes (včera) odeslán do tiskárny.

Umělci jsou ve správě stránek asi dost neschopní, takže několik webů na node9 bylo už dlouho neudržovaných a obsahujících pochybné skripty, práva nastavená na zápis pro kohokoli a podobně. A protože jsme neměli PHP v safe modu, umožňovalo to hackerům už delší dobu nahrávat různé skripty a backdoory a spouštět je. Dřív ještě třeba rozběhli DC server a několikrát sem mazal různé italské filmy co sdíleli, protože blokovaly zálohování, většinou teda byly o ničem, pak nějaký floody paketů, který sem postupně eliminoval, protože kvůli nim provider zablokoval IP adresu serveru a byl celkem klid, až do nyní 10/11. března, kdy turečtí chlapci celkem rozsáhle hackli weby na mnoha místech, kde se dalo zapisovat, a kromě zábavných vizitek tam umístili paypal spoofing stránky, takže od providera začly chodit upozornění na podezřelé stránky a incidenty a pak ještě spustili UDP flood a to už teda přehnali, node9 je k dispozici celkem volně k využití, ale nesmí to narušovat jeho provoz, což by odpojení způsobilo. Takže zas plno práce, php do safe modu, 3 dny laborování s IP adresama a doménama, aby všechno běželo jak má. Ale jinak mám hackery rád, nechal sem si jejich vizuály tam, kde je dali a nevadí, je to taková výzdoba serveru, něco jako ve městě graffiti. node9 už běží 5 let a tak má dost podivných a opuštěných zákoutí kde se vrství data tak, jak šel čas.

LATL je taková spojka. Kdysi v NewYorku videoartisti Bohuslav a Steina Vašulkovi a další provozovali takový prostor jménem The Kitchen a Woody to nazval Live Audience Test Laboratory. Ćetl sem velmi tlustou knihu nedávno vydanou v ZKM (Buffalo Heads), kde je plno rozhovorů o té době. Třeba Steina říká, jak dali někde monitory do řady a na všech běžela jedna smyčka a pořád, mnoho hodin, a před to si sedli zhulenci kývali se a čuměli a jak to bylo super.

Tehdy už byly sedmdesátý léta, ale dřív, přelom 50 a 60. nebyla vůbec žádná alternativní kultura. Média tehdy měla svoje vyhraněná území a povinné náležitosti - hudba koncertní sály a kvádra, výtvarné umění svoje noblesní galerie, film zase kinosály. Nic mezitím nebylo, neexistoval underground a kontrakultura, ta vznikla až následkem hnutí hippies, všichni umělci museli respektovat pravidla žánru a jeho institucionálního pořádku. Jazz? To bylo jen pro černochy a feťáky.

To bylo prostředí,do kterého přišla intermedialita. Najednou ste přišli nakoncert kde byli všichni v těch kvádrech, jakože nic, připravené piáno, ale místo virtuóza přišel týpek kterej se tam chvíli podivně tvářil, pak někdo našplíchal na klavír barvu a nakonec ho rozmlátii krumpáčem. Performance? Výtvarné umění? Hudba? Fluxus? Pecka mezi oči?

No, jak říká Steina, v Kitchen neměli rádi galerie. To byl establishment, to byly instituce. Oni chtěli být svoboodní, dělat věci jinak, experimentovat, vystoupení tam často byly pokusy, kdo chtěl mohl s vybavením něco podniknout a když to bylo pro přítomné diváky nesnesitelné, odešli vedle na bar. A ptali se jí, jestli tam i Nam June Pajk dělal nějaké představení. Jako že jo, ale to vždycky přiša úplně jiná společnost na tu akci. Smetánka, high heels z 5. avenue, ty lidi z galerií, to sme moc nemuseli.

No i mě se z nich dělá někdy husí kůže. Ale o čem je teda řeč, když současná vizualita? Jasně že mluvím o Bulvě fabule.Několikrát sem sám zažil a jindy mi zas známí řekli, jak člověk chce něco ukázat, promítat určitým způsobem a jak to celé nevyjde, zhapruje, nefunguje přehrávač, nejde zvuk, řeší se to nouzově ale hlavně, aby na plátnech něco bylo a lidi se tím bavili. To ale není jediný důvod, proč si VJing se současnými galeriemi moc nerozumí, spíš to vůbec není ten důvod. VJing je totiž současný underground, současná avantgarda a ta si nikdy s oficiální kulturou ve své době nerozumí. Proč? Protože oficiální kultura a etablovaní teoretici a kurátoři neví co si o tom mají myslet. Nečetli o tom v knihách a renomovaných časopisech, nerozumí v čem je to vlastně zajímavé, nebo to naprosto popírá jejich představy o umění, připadá jim to pokleslé, komunální, špatně se to vysvětluje a vlastně vždyť mají dost svých známých a vůbec co by si měli nechat zaneřádit své čistoskvoucí galerie třeba nějakými tekknaři dyť sou to snad nějací traktoristi co si na polích píchají marihuanu nebo co? Galerijní kurátoři nikomu nepomůžou, nezajímají je začínající umělci, radši dovezou zahraniční hvězdu podle recenze v časopise a za peníze z grantu a udělají ji akci. Vpodstatě dusí scénu, lidi nemají přiležitosti, jejich média pro ně nepracují, galerijní klienteismus je jen pro pár známých.

Pro klasické galerijní teoretiky a kurátory, a to platí i o nových médiích, musí existovat umělec jako už etablovaný mediální produkt. Balíček, nálepka, jméno co už někdo naplnil obsahem a lze to nyní koupit a předvést. Hlavně aby byl nějaký text, explikace, která se dá zkopírovat a přetisknout. O čem je pak ta hudba nebo vizuál, jestli vůbec o něčem je, je vedlejší. A abych nezapomněl, oni vlastně milují avantgardu... ale tak minimálně 20, 30 let zpátky, hlavně aby už nešokovala, její význam byl řádně potvrzen renomovanými publikacemi, pak ji mají rádi, spolu se všemi žhavě současnými umělci,kteří vytvářejí už kolikátou kopii kopie co známe jako 30 let starý videoart nebo experimentální film.

Takže bulva. Situace před 3 roky kdy vznikla byla asi taková, že předtím platilo, že VJ je celkem nikdo, VJs promítají na parties jako doprovod hudby, musí si všechno připravit sami, plátna, projektrory a co tam pouští je jen navíc a sou rádi vlastně, že si vůbec můžou zapromítat. No, to trochu přeháním postoj některých producentů, jasně že vyprofilovaní VJs tu už byli a audiovizuální projekty též, ale prostě situace, že všechno na zvuk pořadatel připravil, a hudebník mohl přijít a hrát, ale projekce byla většinou nechána na VJích, ať si lezou po stropě jak umí a seženou si žebřík kde chtějí... David beránek tehdy přišel s jednoduchou myšlenkou. VJ akce každý měsíc v renomovaném klubu Roxy, VJ je ten hlavní, line-up se sestavuje podle VJs a ti si vybírají hudbu, pozvou DJe, sami hrají nebo cokoli, pro VJeje všechno připravený, stačí se píchnout do mixu.

A to znamenalo hodně. Soustředit se jen na tvorbu a nemuset celý den běhat okolo kabelů, připravit si originání set na 2 hodiny, nebo třeba jen hodinu a nemuset rozmělňovat a smažit cokoli jen aby člověk vydržel celou noc do rána. Přijít se svým projektem pod svým jménem. Zamyslet se nad tím, co dělá (třeba :).

Co teda VJs dělají... v dnešní době, která je přemedializovaná, útočí na nás stále přemíra obrazů, je VJing odpovědí. Znamená zachování si individuality, nepodlehnutí, keativní přístup ke všemu co přichází a zpracování do formy která je osobní výpovědí. VJ vůbec nemusí promítat "svoje" materiály, videa, často to naopak popírá, čím má Vjing vlastně být, mixuje filmy, televizi, animace, obrázky, počítačové hry, živé kamery, nepřijímá tu pasivní roli společnosti která to všechno má konzumovat, dělá si z toho zábavu a mixuje to podle hudby. Nebo může tvořit z ničeho přímo naživo, neví, co bude promítat za minutu, maluje barvami a ovládacími knoflíky podle hudby, podle beatu, vytváří svou interpretaci hudby, přímo v daném okamžiku, objevuje v ní vizuální prostor a provádí jím diváky. Ano, jsou i "VJs" kteří důležitě přijdou se svým videem, dopředu přichystaným a náležitě vyzdvihujícím jejich ego a to tam prostě pustí a je to. Ale je to hluché, že obraz reaguje na hudbu a dává vám prostor pro fantazii je prostě poznat.

3 roky, to je dobých 30 akcí a na každé zhruba 3 projekty, základ Bulvy zůstal 3 sety od 20h do 22h, od 22h do 00h a od 00h do 02h. To je obrovské množtví lidí, tvůrců, kteří dostali příležitost, i když třeba začínali a nikdo je neznal. VJing je docela subkultura a David to míchá dohromady dobře, podle vizuálního stylu, podle toho jak se kdo s kým zná, podle hudby... Ná plátnech byly klasické mixy, animace, diáky, design, feedbacky, šum, chyby chtěné i ne, hry, HD, 3D, freetekno, desítky vizuálních stylů, skutečná a bezprostřední vizuální zkušenost dnešní doby. Jedno plátno, jeden kanál, 6 pláten, 3 kanály, plátna průsvitná i jinak speciální instalace, plazmy, obrazovky všeho druhu. a VJs se všemi možnými i nemožnými softwary, hardwary a bastly. Proto říkám, že bulva je v poslední době nejvýznamnější počin v čechách na scéně vizuálních umění. Co na ní všechno proběhlo, o tom by se daly psát diplomky a dizertace, ale naštěstí se nepíšou, nebo budou až za pár let,až to lidi pochopí, teď je asi pořád lepší přijít na bar a pokud člověk může aspoň trochu mluvit pokecat se všema těma lidma, protože je to free a pro VJe společenská akce tak často přídou i ostatní. A někdy sme i otočili stage a VJs i DJs sou u baru a je jim vidět do kuchyně.

A nic se nanahrává. VJing je umění performance, existuje jen v daný okamžik a když projektory zhasnou, přetrvává jen v myslích lidí.

VJing je forma,která je stále aktuální výpovědí o současnosti. Přebírá postupy třeba z videoartu nebo experimentálního filmu, ale v principu s nimi nemá nic společného. Vychází z úplně jiné podstaty. Tím jedním rysem je performance, tvorba naživo. Dalším je klubová kultura, ze které vzešel a kam patří, v klubech je dobrý zvuk, ne v galeriích. A zvuk je základ. A moment, kdy taneční hudba sesadila pop-star z pódia a udělala z něj DJe, jednoho z nás. Naopak, VJing jako svébytná forma expandoval do mnoha uměleckých směrů, od filmu přes třeba instalace a design software po oblečení. Nějak sem to nedokončil, no ono se říká že vlastně VJing doteď ještě nebyl v úplnosti definován, jenom se ví, že to kulturní a umělecký fenomén teda je.

Dal bych tu zahraniční citaci: 'Konvergence dala dohromady technologické aplikace s designery a umělci. Diverzita mediální krajiny umožňuje, aby práce plynula do mnoha různých oblastí. Teď je pro kreativní lidi možné pracovat napříč platformami pomocí multidisciplinárních nástrojů. Hybridní tvůrce přichází s novými způsoby práce a spolupráce, je relativně snadné překročit hranice kýmkoli, protože prostředky tvorby jsou snáze dosažitelné.' (Walter, S. OneDotZero, v D-Fuse, 2006, p. 46). No je to šílený, ale vpodstatě asi říká něco podobného, co sem se snažil vysvětlit na začátku na příkladu intermediality 60.let a třeba hnutí Fluxus. Zapomeňte na staré formy a otevřete oči. Je tu něco co vychází z nás samých, co neomezují žádné dříve vyježděné koleje. Záleží jen na imaginaci a strukturách vašeho vědomí.

Onehdy sem byl na akci v galerii NoD, byli tam známí, tak sem zašel a bylo to pěkné, od 8mi do 10ti 3 projekty, vymakamé, videoartové retro, divoké čtverečky a vůbec a pak sme kecali dlouho na baru, zajímaví lidi, umělci, intelektuálové... a pak sem šel dolů kde byla Bulva a najednou sem byl jinde. Nahoře se sedělo způsobně tiše na židličkách a servirovaly se hotové produkty, komodity, přesně ohraničené... ale nějak skříplé, mrtvé, tady sem se ocitl uprostřed audiovizuálního prostoru, v obraze a zvuku, svobodně, mohli sme tancovat a plout tím, dokud nám to VJ a DJ chtěli dávat, úplně jiný rozměr, vesmír, který jinak nezažijete. A to je ten rozdíl.

oRx|Xor|rOx

tak chodim rano (teda okolo poledne) do Studia a koukam na tu reku, az sem musel slizt z nabrezi dolu k vode, vali to teda pjekne

FLOSS+Art je první kniha na téma svobodného/otevřeného softwaru (FLOSS) pro umělce a designery nejen jako technického nástroje, ale také jako média, které pracuje odlišným způsobem a má svou vlastní filozofii, politiku a estetiku.

FLOSS+Art kriticky odráží vznikající vztah mezi ideou svobodného softwaru, otevřeným obsahem a digitálním uměním. Poskytuje vhled do společenských, politických a ekonomických mýtů a realit spojených s tímto fenoménem.

Příspěvky od: Fabianne Balvedi, Florian Cramer, Sher Doruff, Nancy Mauro Flude, Olga Goriunova, Dave Griffiths, Ross Harley, Martin Howse, Shahee Ilyas, Ricardo Lafuente, Ivan Monroy Lopez, Thor Magnusson, Alex McLean, Rob Myers, Alejandra Maria Perez Nuñez, Eleonora Oreggia, oRx-qX, Julien Ottavi, Michael van Schaik, Femke Snelting, Pedro Soler, Hans Christoph Steiner, Prodromos Tsiavos, Simon Yuill vybrali a redakčně zpracovali Aymeric Mansoux a Marloes de Valk (GOTO10).

Zpracování knihy trvalo víc jak rok. Už se odehrály dvě akce uvádějící knihu, v říjnu loni v OpenMute v Londýně s pivem zdarma a finální vydání knihy ve verzi 1.1. ve
Willem de Kooning Academy / Crosslab v Rotterdamu.

Můj příspěvek o informačních nomádech si můžete přečíst i na konvergenci. Stálo by za to takto zpracovat všechny a přeložit do češtiny, k čemuž editoři sami vyzývají. Obsah je svobodný a zde by se dal ve strukturovaném textu komentovat a rozšiřovat o další informace.

Více informací, objednávka knihy nebo stažení torrentu na odkaze níže.

Vstup volný / Free entry ROXY PRAHA 26. 2. 20:00 - 02:00 h / 8 pm - 2 am Anymade vjs anymadestudio.com Initi vj initi.org Puk Puk vjs myspace.com/puk_puk Věra Lukášová vj fiume.cz/vj Akkamiau live myspace.com/akkamiau Banyek aka Soutien Gorge live myspace.com/soutiengorge, bitlabrecords.com Electric / Fret live myspace.com/indiescum, myspace.com/chernobylmusick Fiju dj anymadestudio.com Fiordmoss live intermedia.ffa.vutbr.cz/900-century-fiordmoss Sonority live myspace.com/sonorityidm Uvádí Roxy promotion

LINE UP
20:00-21:30 Puk Puk vjs & Fiju dj
21:30-22:00 Vera Lukasova vj & Fjordmoss live
22:00-22:50 Anymade vjs & Banyek aka Soutien Gorge live
22:50-23:30 Fiju vj (Anymade vjs) & Akkamiau live
23:30-00:30 Anymade vjs vj & Banyek aka Soutien Gorge live
00:30-02:00 Initi vj & Sonority live + Electric / Fret live

TEXT
Výběr interpretů jenž vystoupí v rámci unorové edice vzniknul průnikem pomyslných množin jejichž společným jmenovatelem je Brno. Všichni z vystupujících jsou nějakým způsobem spojeni s Brnem či aktivně přispívaji k dění na brněnské scéně. Děje se tak buď umělecky (Anymade, Puk Puk, ElectricFret, Filip Cenek, atd), organizačně (ElectricFret-organizátor akcí Heavy Mental, Kazzzzm a člen CHERNOBYL COLLECTIVE, Filip Cenek - kurátor filmové sekce festivalu NEW!NEW! a člen kolektivu Fiume, VJ Kolouch - kurátor sekce vizuálni uměni festivalu NEW!NEW! a člen Fiume a nebo pedagogicky (Filip Cenek, Akkamiau - oba FaVU).
Při výběru vizualních umělců byl kladen důraz na to, aby vjing nebyl jedinou formou jimiž, se vybraní autoři prezentují, a aby se mimo toto pole jednalo o výrazné umělecké osobnosti: Filip Cenek ( VJ Věra Lukášová) - vizualní umělec, Puk Puk a ANYMADE - výtvarníci, ilustrátoři a animátoři, INITI - streetartista, fotograf a grafický designér. Všichni navštěvují a nebo navštěvovali některou z tuzemských vysokých uměleckých škol a jsou aktivní jak v galerijním, tak ve festivalovém provozu.
Jedním z dalších aspektů výběru bylo i přes rozličné typy přístupů (analogová animace, vektorová ilustrace, processing atd.) preferovaní výběru cest, pro které je obsahová část samostatným předmětem zájmu a hledáním narativních forem.
Všichni z vybraných vizuálních umělců vystoupili letos a nebo na některém z předchozích ročníků festivalu NEW!NEW!.

> tjo sem v berline a vcera sembyl na krute instalaci/performaanci, jestli
> znas monolake, tak ve velke tovarni hale meli matici 8x8 balonu ktery se
> daly jedntlive rozsvecovat a servama poustet do ruzny vysky, takzee to
> delalo v prostoru nejruznejsi 3d kompozice samzrejme dokonale propojeny s
> tim jak blikaly a svitily podle hudby
> nadhera uz sem neco takovyho dlouho nevidel co te uplne dostane

Club Berghain Berlin, January 29, 4 kanalovy zvuk, ve videu je interlace ale nechal sem to tak, se mi libilo jak je to zanoisovane. ciste video asi i lepsi je na strankach monolake

Level 5

5a Zničehonic jste v jednom pražském klubu. Přijel jste autem ze squattu. Jste vzduchoplavec a vznášíte se na vlně dlaní.

Možná vidíte mou tvář. Možná vidíte tváře ostatních oříšků. Jestli je tomu tak, vraťte se do 2a a odpovězte: Na pozdrav servus,

odpověz čus, Na pozdrav čaj odpověz čaj, na pozdrav zdar odpověz czeszt. Teď už je docela dost dobře možné , že se Ti podaří vstoupit dovnitř a najít terminál, stát se hrdinou příběhu.Postupuj. Pokud tomu tak není, tak jdi radši na pivo, prostě to zabal a jdi domu. A ve hře se vrať na 4. level.

5b Zničehonic jste v Berlíně. Přijel jste tam z Amsterodamu. Najděte kafé Schlieman a vykopejte tam svoje archeologické alter ego, zavanuté nánosem stříbrného prachu z věčností měsíčních dun, to namalujte, společně s motivem z trezoru a obrázky odneste do Tachelles. Pokud použijete správné heslo tak jste v této chvíli hrdina příběhu, podepisujte se jako Jean Paul Sourryz a postupujte na level 7.

5c Jste úplně mimo.

5d Kouříte Joint.

5e Pravděpodobně jste uvnitř squattu, postupujte na level 6.

Level 6

6a Jseš turista a brzo dostaneš na držku. Tvoje hra skončila, můžeš se v pohodě začíst do 22. kapitoly.

V patrech a palubách jsou pokoje, izby, ateliéry, kabinety, kajuty, pěknej bordel,bytečky, komůrky a společenské místnosti, kde se squatteři radí, kam chodit do práce a jak vyzrát na bídu, kde najít poklad bukanýrů, jak dál. Jsou to totiž takoví městští piráti, kteří jsou posádkami těch domů, z kterých by se jinak stali bludní holanďani plující na demolici; a kteří žijí z pokladů. Milada je takový Nautilus. Na střeše je přistávací modul pro kosmické lodi a naopak ve sklepě je kotel samotného pekla. V něm se za odměnu smažej duše prevítů., kteří za života kšaftovali s domama a parcelama. Jejich duše tvoří v patrech věž a kdo je nejvíc dole, ten je na tom nejhůř, protože jím protékají výkaly všech ostatních.

Duše Squatterů je duše básnická.

V Tacheles dole na dvoře kováři v pekelném ohni uzamykají ztrápené duše do železných soch a Rachael, androidka urban blade runner vzala sebou sprej a v průjezdu vykříčela svoje VIRTUAL RAPE! do další vrstvy paměti divočiny, tam, odkud tekknaři spiral tribe vzali za blažených časů Hostomic zmutované MIGy na výlet do čech.

tak se mi konecne v noci podarilo zkompilovat PD|PDP|PiDiP s objektem pdp_live~

v baliccich pd extended tenhle objekt vubec neni asi pidip vubec nekompilujou s ffmpegem a ono to taky bylo docela zapeklity Y.degoyon asi nepouziva aktualni ffmpeg takze v pdp_live~.c a jinde par veci chybelo, podle hlasek kompilatoru sem to postupne poupravil ale nejvetsi zasek ze sem si nevsiml ze se vysledny external nelinkuje s libavutil.a

ale vysledek je parada - na fotce, tak mam radost, muzu zas prehravat video do libovolneho poctu vystupnich oken a parametrama menit i jejich velikost a umisteni na obrazovce a funguje to i pres vic desktopu - jak je videt na prepinani compizu v eeebuntu

tak myslim ze na bulve 22. zacnu po vzoru live coding sessions tim ze si zkompiluju PD (uz to mam vsechno ve skriptu) a pak z neho budu promitat na rotujici krychli na kazdou stenu neco jineho :)

a tomu se rika FLOSS+Art, vsechno je DIY/opensource
NIGHTRIDERS ON CODE...

je to trochu prace s tema zdrojakama a tvorenim patchu peknejch par dni tim clovek stravi ale znamena to svobodu, novy zpusoby premysleni, nedokazu si predstavit ze bych mel pouzivat nejakej komercni jednoucelovej software jako rezolume

vlastne sem s tim zacal nekdy 2004 kdy sem si koupil notebook s AMD64 a po trose uvah sem na nej dal gentoo+fvwm a kompiloval PD a tehdy sem upravoval zdrojaky i samotnyho pD protoze to ukladalo format cisel do patche blbe a po otevreni z toho byla silenost a vubec sem to dost musel lamat aby se to kompilovalo pro 64bit tehdy to zacinalo a par objektu PDP kvuli tomu padalo, ted sem teda presel na dvoujadro Intel a eebuntu s compiz+fusion tak pude prvni performance...

Onehdy dávali v televizi film a já si řikal - tjo, to uz dlouho nedávali tenhle biják... protože to je kultovní film tak nějak mojí generace, který každej viděl už mockrát. Nejdřív se mi moc nelíbil a nejlepším pro mě zůstávalo Šeptej, esence 90. let ale Samotáři sou skvělej film, možná trochu moc dospělej.

Taky sem k němu dospěl. Existuje taková mánie vyhledávat místa, kde se natáčely slavný filmy. Srovnávat, jak vypadaly dřív... Celkem náhodou se mi to povedlo. Ve scéně, kdy Vesna příjde k Robertovi s podepsaným trsátkem, které mu slíbila na koncertě v Roxy, kde on zatím sbalil barmanku a zmizel, jsme v bytě v posledním patře jednoho domu, a já sem najednou zjistil, že tam bydlím taky. Teda hned vedle na tom patře.

Ve filmu bych si mohl s cynickým Robertem po vecerech pouštět nahrávky hádek a emotivních scén známých, v reále tam ale vklidu bydlí scénárista Samotářů a režisér lecčeho dalšího Petr Zelenka.

Nahoře film, dole fotka z chodby, kde po schodech utíkala Vesna pryč.

Financial crisis, lay offs, it is everywhere here and much more in America. Vladimír Kokolia (major Czech painter) for his exhibition of trash writes on his blog (bloguje.kokolia.eu :) that western civilisation is the biggest exporter of trash and the financial crisis is a trash which crashed into pieces after fast and reckless driving. "If mighty financial institutions go on their knees like at conveyor belt, it's a clear cock-up -- but their trash culminated in the times before, when they looked glamorous, with the succesful aura to eternity! By other words, we should be able to recognize trash in the fast, easy and reckless driving rather than ex-post when served like a pile of crash."

And automotive industry follows financial institutions. Car companies are in debt, interrupting the production and i'm happy. When I open window I cannot hear my own words, I go out of the house, often with my little daughter, there is one car after another, almost permanently the whole year and time of day jams. I call those people constipators. They must have soe urgent need to go into fleets of standing constipators and stink. Pedestrians are poor men, they stand five minutes waiting for green light on the semaphore while the owners of cars roll along and then the have five seconds to cross while other owher of cars run against them from the side street. Crossings, semaphores, all is set up best for the owners of cars and discriminating walkers. It is silent social caste system. I'm not against using cars, but against abusing them and abusing them in a mass scale. Two thirds of the cars are seated by one person. The problems of car companies make me happy and higher the price of oil, the better.

Don't know if it's only a temporary mania, could be, the blow-out of internet bubble several years before also did not destruct information and communication technologies. But if the crisis continues it will be a problem because to get rid of this industrial complex and related thinking won't be easy. It's interesting to think about how it all started. Before like 80 years the automobiles were something new and progressive, people employed in these fields were bringing some change into society and driving a car meant new style, freedom, future. Today, we are suffocated by pollution, noise and industrial-petroleum complex. It's also interesting to think about what will happen in near future with ICT or new media (different words in technological and human science dictionaries for the same), today progressive and solving a lot of problems of the past by new ways and possibilities, but later maybe problematic.

And i should not forget - the crisis begins to affect media also in CR. Magazines, internet servers, all addicted to advertising demand. In America film studios and also MTV lay off. So the question is how it will be with cultural financing heh?

I've been mentioning before some negative phenomena in new media art and perhaps i will be mentioning again :), for further joy of someone... but now i'd like to think about something different. Financial system nowadays is not about real values. Money are virtual and it's only a system of numbers somewhere in computers. If you give money to bank and they add several ones and zeros to number which represents your savings and disponible amount, it's just a social construction, a complex social contract of many levels of abstraction and trust. For the system to function, the value allways has to disappear somewhere, in longer term most of the people loose their money on this system, every 10 or 15 years some crisis comes, social change and we are starting again. Nor the contemporary crisis is not the end of the world as we know it and havenless catastrophe. It's a sign of transformation, social and cultural flows are changing, thinking is adapting to new situation, the structure of the market and industrial sectors is changing. And we need this change.

It's winter solstice, the dark time of the year, when a lot is hidden under the surface and i remember a year before by this time i had feelings that the people's relations are tearing and transforming, that existing networks could not work anymore and connect new tendencies and the process of reconfiguration had begun... and that i am the element, which is part of the interconnection changes... and so on, i was depressed a bit maybe..

I cannot say what does the nature of changes mean exactly, i look forward to something pleasant and interesting and we'll see when the sun begins to approach the spring.

People speak about cinema digitization and HD and similar things. Producers of FAMUfestu have taken it this year without hesitation, they bought terabyte harddrives and came asking it all in computer files. During three weeks in the Studio we captured uncompressed video from Digibeta tapes, where the contributions from the authors were collected and which will be used for classical archiving. We cutted, encoded into Apple ProRes, sorted, made chaos, added what people brought on harddrives directly from editing rooms, encoded again, and deinterlaced. The result is 900GB of films in master quality, which are in Archa theatre put into blocks in broadcasting software, info about widescreen aspect is added and the projections can start.

Part of it all is a HD section where 4 films will be screened in the resolution of 1920x1080 and it is totally another cup of tea and before something like this was not able at all.

The taste will be enriched by digitized films from the 60 years history of FAMU - 60s, 70s. and 80s - Vasulka, Jakubisko, luxury pieces.

Now just pray not to be messed up it all, no jerky fucked-up pixels running around to make it chaser of the decade :-)